neděle 25. března 2012

ČP BOULDER SLANÝ

Dne 17.3.2012 se konal první závod a rovněž jeden ze dvou nominačních závodů Českého poháru v boulderingu ve Slaném.
Závodilo se v místní tělocvičně základní školy na 8 profilech. Čtyři rovnější a čtyři, které stály na pódiu byly více nakloněné a jeden z toho úplný strop.
Kvalifikací prošlo 15 žen a 25 borců mezi nimiž byl i Martin Stráník či Adam Ondra. Bojovalo se hodinu, mně osobně byla hodina málo. Než jsem se rozkoukala a vylezla dva nejlehčí bouldry, tak bylo 20 minut pryč a na poslední stropový bouldr nezbyl čas. Nakonec jsem ale dala 7 bouldrů na 9 pokusů a to mně stačilo na postup do finále z prvního místa.
Ve finále nás bylo 8 a já lezla poslední. V tělocvičně bylo už po celém dnu svícení slunce nedýchatelno a hrozný teplo. Lezlo se na nových chytech a krásných velkých nových strukturách od aix, makak a dalších. První boulder jsem nedala (škoda, nejvíce se mi líbil, byl přes obliny). Další jsem lezla ve stropu a podařilo se mi ho vylézt prvním pokusem. Ve třetím jsem si myslela, že ani nenastoupím, jak byl nástup blízko žiněnky. Taky mě rozhodčí sundala, že jsem se opřela o něco, co jsem neměla, ale já o ničem nevím. V tomto bouldru jsem spadla, když jsem si přidávala druhou ruku na TOP. Na poslední mi i z důvodu nedávné nemoci i z pokusů na trojce hrozně nateklo a už jsem neudržela oblé lišty. V konečném hodnocení jsem skončila na 4. místě. Přede mnou byla Nelly Kudrová, Karolína Nevělíková a vyhrála Petra Růžičková.
U borců vyhrál Adam Ondra před Martinem a Štěpánem Stráníkovými. 

úterý 29. listopadu 2011

Climbbeer party 2011

Jedna z podzimních akcí na Flashi (bouldrové stěně v Brně) byl závod pro všechny nad 18 let se zvláštními pravidly. Co boulder - to 50 bodů, co pivo 20 bodů. Pak ještě body za kostým. Ten mně dal zabrat, ale výsledek doufám stál za to! V lezecké části jsem byla o pokusy na top druhá za P. Růžičkovou, ale celkově jsem jasně slavila vítězství!

ČP Ostrava 2011

Na první závody na stěně po dlouhé zdravotní pauze jsem se vydala rovnou na poslední ČP v letošním roce do Ostravy. Baby zase začínaly kvalifikace jako první, a tak jsem v 6 ráno valila vlakem. Trochu ztuhlá jsem absolvovala kvalifikace, kde bylo 8 bouldrů. Šest uvnitř a dva venku. Do finále, které se konalo v obchodním centru Avion Ostrava, jsem postupovala z 5.místa. Ve finále jsem postoupila o jedno místo dopředu v celkovém pořadí, tedy finálně jsem se umístila na 4.místě.

pondělí 17. října 2011

Bouldermania VESEC 2011

V Liberci mám babičku a jezdím sem celkem často, tak proč nepřijet zrovna když se pořádají závody. Sobotní ráno slibovalo nádherný počasí, jen jsem se trochu vyděsila při prezentaci, když okolo nás odnášeli jednoho lezce - nešťastníka, který si pochroumal oba kotníky. Tak jsem si říkala, že polezu jen bouldry s dobrým dopadem. Nakonec jsem v rámci závodního "nadšení" překonávala i sama sebe a na pár highballech se nahoře klepala a přemlouvala ty mrňavý krystalky, aby tu chvilku ještě vydržely na svým místě. Oblast se mně moc líbí, jen si člověk musí zvyknout na to hrubozrno, prsty odchází docela rychle. Dala jsem všechny 4 ženský žolíky (ten jeden mi dal docela zabrat!) a ještě spoustu dalších bouldrů mezi 6B - 7A+. Naštěstí bouldry byly dobře označeny, a tak jsem se mohla rychle zorientovat a najít všechny pěkný bouldry. Ve výsledku jsem závody vyhrála. Moc dík organizátorům, vše bylo jaksepatří, atmosféra byla super. Pokud bude Bouldermania i příští rok, tak určitě dojedu.

čtvrtek 25. srpna 2011

Vynucené volno :(

Zranění se lidem nevyhýbají a výjimkou nejsem ani já. Na Mejcupu v listopadu loškého roku jsem odstoupila z finále kvůli bolestem ramene, které jsem si poranila mimo lezení.
Po 6-týdenní přestávce jsem si myslela, že snad už bude vše v pořádku, ale rameno mě při intenzivnějším tréninku přece jen zase začalo pobolívat. Absolvovala jsem sice i první závod ČP v boulderingu ve Flash baru v Brně a 3.místo bez výraznějšího tréninku bylo pro mě až překvapením, ale rozhodla jsem se, že raději absolvuji i podrobnější vyšetření a s tím i vynucenou lezeckou přestávku. Rameno jsem měla trochu posunuté mimo a naštěstí vše spravili fyzioterapeuti a rehabilitace.
Půl roku bez lezení uběhlo díky hodně zkouškám ve škole docela rychle, a tak jsem se už s doufám navždy napraveným ramenem vydala na rozlézacích čtrnáct dní do Arca. Chtěla bych se zase vrátit k závodění, a tak jsem byla ráda, že jsem v Arcu mohla být i u MS a nabrat velkou motivaci být zase "u toho", ne jen jako divák.