Melloblocco 2010, SP Greifensee

           Déšť, přeháňky, fialová barva trička a přes 2000 účastníků, včetně těch nejznámějších jmen bouldristů z celého světa. Tak by se dalo ve stručnosti charakterizovat letošní Mello. Po pátku a sobotě to vypadalo, že víc než lezení se budu věnovat sušení bouldrů. Nakonec se mi podařilo vylézt 3 "žolíky" a tím pádem být i účastnice slavnostního vyhlášení. Dost mě mrzí ještě další 2 žolíkové bouldry, u kterých jsem padala těsně pod Topem.

           V rámci přesunu na SP ve Švýcarském Greifensee jsem měla v plánu si zalézt v některé z bouldrových oblastí. Volba padla na Magic Wood. Lezení jsem, ale kvůli dešti a promočeným bouldrům, musela vyměnit za odpolední procházku a pouhou obhlídku všech TOP- bouldrů v Magicu. Fakt škoda, ale už se na ně těším!

           O prvním letošním svěťáku se mně tak nějak ani moc psát nechce. Totálně jsem to pokazila a náladu jsem měla asi jako ta týdenní deštivá obloha. Aspoň, že vše vyšlo mému "zelenému" parťákovi Adamovi a získal stříbro. 

Žihadlo 7C+

        Na Petrohrad jsem se letos dostala poprvé, když v Praze probíhala valná hromada ČHS. Protože to tam moc neznám, mrkla jsem se na pár videí a rozhodla se, že zkusím boulder Žihadlo.

        V prvních pokusech jsem se nedokázala pořádně odlepit od bouldermatky, ale nějak mě ten boulder "chytil" a pokusy vypadaly čím dál "lépe a radostněji". Ustát ten malý stupík se mně však ten den už nepodařilo. Jediný s čím jsem odjížděla, byly prolezený prsty a přesvědčení, že tenhle boulder jen tak nepustím. Tuto sobotu jsem měla příležitost Žihadlo znovu vyzkoušet a k mé velké radosti i VYLÉZT. Když jsem ten pro mě nejtěžší krok udělala (ze spoďáku přehodit nohy nahoru - díky tati za radu), byla jsem tak překvapená, že jsem málem zapomněla lézt dál. Naštěstí závěr dopadl v pohodě.

        Na letošní Padání se bohužel nedostanu, ale už tam mám vyhlídnutý další kousky, jen škoda, že je to z Brna celkem daleko.

        Záčátkem května mě čeká Melloblocco, pak asi Chironico a SP ve Švýcarsku.

Velikonoce na Hvaru

    Po mnoha letech, kdy jsem trávila Veliíkonoce v Ospu, jsem se letos byla "rozlézt" v Chorvatsku na ostrově Hvar. Počasí po celou cestu tam vypadalo tak, že určitě budu dělat všechno možný, jen ne lézt. Takový průtrže mračen jsem dlouho neviděla. Nakonec mrkněte na fotky, jak se počasí dokáže za hodinu změnit.

    Oblast se jmenuje Cliftbase a je přímo nad mořem. Správce Miro nám ukázal ty nejhezší cesty a poradil se vším možným včetně příjmu tekutin. Cesty jsou 30 až 40m vysoké, většinou mírně převislé a obtížnost se pohybuje od 5a až do 8a. Nýty byly pro mě příjemně posazený blízko u sebe, chyty obvykle ostrý od moře a stát se dalo celkem na všem. Dokonce jsme mohli nastupovat cesty a i bouldrovat nad mořem. To jsem si však nechala na příště, moře mělo pouze 14C a to je tak na neoprén.

    Moc se mi tam líbilo a doufám, že se tam co nejdříve vrátím.