Zobrazují se příspěvky se štítkembouldry. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkembouldry. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 25. března 2012

ČP BOULDER SLANÝ

Dne 17.3.2012 se konal první závod a rovněž jeden ze dvou nominačních závodů Českého poháru v boulderingu ve Slaném.
Závodilo se v místní tělocvičně základní školy na 8 profilech. Čtyři rovnější a čtyři, které stály na pódiu byly více nakloněné a jeden z toho úplný strop.
Kvalifikací prošlo 15 žen a 25 borců mezi nimiž byl i Martin Stráník či Adam Ondra. Bojovalo se hodinu, mně osobně byla hodina málo. Než jsem se rozkoukala a vylezla dva nejlehčí bouldry, tak bylo 20 minut pryč a na poslední stropový bouldr nezbyl čas. Nakonec jsem ale dala 7 bouldrů na 9 pokusů a to mně stačilo na postup do finále z prvního místa.
Ve finále nás bylo 8 a já lezla poslední. V tělocvičně bylo už po celém dnu svícení slunce nedýchatelno a hrozný teplo. Lezlo se na nových chytech a krásných velkých nových strukturách od aix, makak a dalších. První boulder jsem nedala (škoda, nejvíce se mi líbil, byl přes obliny). Další jsem lezla ve stropu a podařilo se mi ho vylézt prvním pokusem. Ve třetím jsem si myslela, že ani nenastoupím, jak byl nástup blízko žiněnky. Taky mě rozhodčí sundala, že jsem se opřela o něco, co jsem neměla, ale já o ničem nevím. V tomto bouldru jsem spadla, když jsem si přidávala druhou ruku na TOP. Na poslední mi i z důvodu nedávné nemoci i z pokusů na trojce hrozně nateklo a už jsem neudržela oblé lišty. V konečném hodnocení jsem skončila na 4. místě. Přede mnou byla Nelly Kudrová, Karolína Nevělíková a vyhrála Petra Růžičková.
U borců vyhrál Adam Ondra před Martinem a Štěpánem Stráníkovými. 

čtvrtek 22. dubna 2010

Žihadlo 7C+

        Na Petrohrad jsem se letos dostala poprvé, když v Praze probíhala valná hromada ČHS. Protože to tam moc neznám, mrkla jsem se na pár videí a rozhodla se, že zkusím boulder Žihadlo.
        V prvních pokusech jsem se nedokázala pořádně odlepit od bouldermatky, ale nějak mě ten boulder "chytil" a pokusy vypadaly čím dál "lépe a radostněji". Ustát ten malý stupík se mně však ten den už nepodařilo. Jediný s čím jsem odjížděla, byly prolezený prsty a přesvědčení, že tenhle boulder jen tak nepustím. Tuto sobotu jsem měla příležitost Žihadlo znovu vyzkoušet a k mé velké radosti i VYLÉZT. Když jsem ten pro mě nejtěžší krok udělala (ze spoďáku přehodit nohy nahoru - díky tati za radu), byla jsem tak překvapená, že jsem málem zapomněla lézt dál. Naštěstí závěr dopadl v pohodě.
        Na letošní Padání se bohužel nedostanu, ale už tam mám vyhlídnutý další kousky, jen škoda, že je to z Brna celkem daleko.
        Záčátkem května mě čeká Melloblocco, pak asi Chironico a SP ve Švýcarsku.