Climbbeer party 2011

Jedna z podzimních akcí na Flashi (bouldrové stěně v Brně) byl závod pro všechny nad 18 let se zvláštními pravidly. Co boulder - to 50 bodů, co pivo 20 bodů. Pak ještě body za kostým. Ten mně dal zabrat, ale výsledek doufám stál za to! V lezecké části jsem byla o pokusy na top druhá za P. Růžičkovou, ale celkově jsem jasně slavila vítězství!

ČP Ostrava 2011

Na první závody na stěně po dlouhé zdravotní pauze jsem se vydala rovnou na poslední ČP v letošním roce do Ostravy. Baby zase začínaly kvalifikace jako první, a tak jsem v 6 ráno valila vlakem. Trochu ztuhlá jsem absolvovala kvalifikace, kde bylo 8 bouldrů. Šest uvnitř a dva venku. Do finále, které se konalo v obchodním centru Avion Ostrava, jsem postupovala z 5.místa. Ve finále jsem postoupila o jedno místo dopředu v celkovém pořadí, tedy finálně jsem se umístila na 4.místě.

Bouldermania VESEC 2011

V Liberci mám babičku a jezdím sem celkem často, tak proč nepřijet zrovna když se pořádají závody. Sobotní ráno slibovalo nádherný počasí, jen jsem se trochu vyděsila při prezentaci, když okolo nás odnášeli jednoho lezce - nešťastníka, který si pochroumal oba kotníky. Tak jsem si říkala, že polezu jen bouldry s dobrým dopadem. Nakonec jsem v rámci závodního "nadšení" překonávala i sama sebe a na pár highballech se nahoře klepala a přemlouvala ty mrňavý krystalky, aby tu chvilku ještě vydržely na svým místě. Oblast se mně moc líbí, jen si člověk musí zvyknout na to hrubozrno, prsty odchází docela rychle. Dala jsem všechny 4 ženský žolíky (ten jeden mi dal docela zabrat!) a ještě spoustu dalších bouldrů mezi 6B - 7A+. Naštěstí bouldry byly dobře označeny, a tak jsem se mohla rychle zorientovat a najít všechny pěkný bouldry. Ve výsledku jsem závody vyhrála. Moc dík organizátorům, vše bylo jaksepatří, atmosféra byla super. Pokud bude Bouldermania i příští rok, tak určitě dojedu.

Vynucené volno :(

Zranění se lidem nevyhýbají a výjimkou nejsem ani já. Na Mejcupu v listopadu loškého roku jsem odstoupila z finále kvůli bolestem ramene, které jsem si poranila mimo lezení.
Po 6-týdenní přestávce jsem si myslela, že snad už bude vše v pořádku, ale rameno mě při intenzivnějším tréninku přece jen zase začalo pobolívat. Absolvovala jsem sice i první závod ČP v boulderingu ve Flash baru v Brně a 3.místo bez výraznějšího tréninku bylo pro mě až překvapením, ale rozhodla jsem se, že raději absolvuji i podrobnější vyšetření a s tím i vynucenou lezeckou přestávku. Rameno jsem měla trochu posunuté mimo a naštěstí vše spravili fyzioterapeuti a rehabilitace.
Půl roku bez lezení uběhlo díky hodně zkouškám ve škole docela rychle, a tak jsem se už s doufám navždy napraveným ramenem vydala na rozlézacích čtrnáct dní do Arca. Chtěla bych se zase vrátit k závodění, a tak jsem byla ráda, že jsem v Arcu mohla být i u MS a nabrat velkou motivaci být zase "u toho", ne jen jako divák.

ME Innsbruck - Imst

Týden před ME mně volá M. Stráník jestli s nimi nepojedu do Zillertalu. Jo, tedy ráda bych, ale vzhledem k Workshopu Singing rocku a zápisu na předměty do školy, volím odjezd až těsně před závody. Předpověď hlásí zase déšť. Takže do Innsbrucku vyjíždíme vybaveni galošemi, deštníky a množstvím náhradních ponožek. Spíme v kempu v Hall. Ráno máme být v izolaci v 8,50 hod, takže docela brzké vstávání (to tedy nikdy nemusím) a odjezd i s rezervou do izolace. No tedy, kluci tam být měli, ale já jsem tam byla tak nějak navíc. Bokula zjišťuje, že info o tom, že baby lezou až odpoledne nějak nedostal a tak jsem si tam fakt připadala jako akční blázen a proklínala kdekoho!

Bouldry byly postavený na jednom z dvou náměstí uprostřed Innsbrucku, zastřešení měli organizátoři výborně vyřešený jak pro bouldry, tak i pro diváky. Prostě úplně super organizace. Jediné co jsme trochu řešili bylo parkování aut, každou hodinu jsme neměli zapomenout na kasičku :). (Výsledek: Bokula - botička, Marťas - složenka za oknem).

V kvalifikačkách jsem měla o trochu víc štěstí než Martin (21.místo) a postoupila jsem z posledního místa do semifinále. To se lezlo až za den, takže jsme volného dne využily s mamkou k návštěvě Imstu a sledování závodu na obtížnost. Těžko lze popsat super atmosféru, organizaci ...... Áďovo 2.místo jsme slavit ale nemohli, druhý den nás čekaly bouldry.

Semifinále jsem zahajovala a lezla jako první. Je to docela fajn pozice, člověk si může jenom polepšit. První dva bouldry jsem dala úplně v pohodě a u třetího jsem bohužel držela klíčový chyt několikrát po sobě tam, kde nebral, takže nic a čtvrtý bouldr byl opravdu nad moje síly. Nicméně další a další závodnice byly horší než já a výsledné 9. místo na ME je mým nejlepším letošním výsledkem. Měla jsem  opravdu radost, trochu mě sice ta blízkost finále mrzela, ale i tak velká SPOKOJENOST.