Foto Bor, Ostaš - foto by Jaroslav Sijka

Léto 2010

Nezvykle velká vedra provázela letošní trochu pozměněný Rock Master. Arco je totiž pořadatelem světového šampionátu v roce 2011 a letošní závod byl pojatý jako PRE EVENT. Termín v půli července se mnohým moc nezamlouvá, ale pořadatelé slíbili, že soutěže se budou konat převážně ve večerních hodinách, takže i při vysokých teplotách to nebude tak zlý. Letošní kvalifikace žen se lezla od 8 hod ráno, což pro závodnice lezoucí na začátku bylo docela v pohodě. Já jsem se dostala na řadu někdy okolo 11 hod a můžu říct, že ve vedru 35 °C ve stínu se fakt moc dobře bouldry nelezou. Nicméně dala jsem jeden boulder, bohužel až na třetí pokus a skončila jsem těsně za semifinálem na 21.místě.

Po závodech v Arcu jsem zamířila po dvou letech do Francie na velmi dobře obsazené bouldrové závody Tout a bloc v Argentiere la Besseé. (Kousek odsud je moc pěkná lezecká oblast Ailefroide. Doporučuji jak bouldristům, tak i vícedélkovým lezcům.) V kvalifikaci je postaveno 42 bouldrů různých obtížnosí. Čas na jejich přelezení je zhruba 2krát  2 hod (závisí na počasí, letos se druhá část zkracovala). Body se přidělují podle počtu přelezů jednotlivých bouldrů. Podařiilo se mně přelézt pár docela těžkých bouldrů, ale nějak jsem nepočítala se zkráceným časem a nezbyl mně nějak čas na několik lehčích bouldrů. Výsledkem bylo 9.místo ze 47 účastnic. Celkem slušný, ale podle mě to mohlo být lepší.

Následující 4 dny jsem strávila ve švýcarské  bouldrové oblasti Magic wood. Teplota tam oproti minulým dost výrazně klesla a nebýt péřovky, tak nevím. V Magicu jsem byla lézt poprvé, takže jsem první dva dny provozovala trochu "bouldrové turistiky", ale ta nakonec taky neuškodí. Z těžších bouldrů jsem začala zkoušet  "Piranju" - 7C/C+, bouldr v mírně převislé stěně po lištách a na konci s delším krokem do oblejší lišty. Dokázala jsem bouldr vylézt na dve části, ale v celku ještě nepustil.

Z Magic woodu jsem jela na letošní poslední Světový pohár v Mnichově. Závody se konaly na olympijském stadionu při outdoorovém festivalu. Poprvé v letošním roce jsem byla v semifinále a celkově jsem skončila na 19.místě.

Melloblocco 2010, SP Greifensee

           Déšť, přeháňky, fialová barva trička a přes 2000 účastníků, včetně těch nejznámějších jmen bouldristů z celého světa. Tak by se dalo ve stručnosti charakterizovat letošní Mello. Po pátku a sobotě to vypadalo, že víc než lezení se budu věnovat sušení bouldrů. Nakonec se mi podařilo vylézt 3 "žolíky" a tím pádem být i účastnice slavnostního vyhlášení. Dost mě mrzí ještě další 2 žolíkové bouldry, u kterých jsem padala těsně pod Topem.

           V rámci přesunu na SP ve Švýcarském Greifensee jsem měla v plánu si zalézt v některé z bouldrových oblastí. Volba padla na Magic Wood. Lezení jsem, ale kvůli dešti a promočeným bouldrům, musela vyměnit za odpolední procházku a pouhou obhlídku všech TOP- bouldrů v Magicu. Fakt škoda, ale už se na ně těším!

           O prvním letošním svěťáku se mně tak nějak ani moc psát nechce. Totálně jsem to pokazila a náladu jsem měla asi jako ta týdenní deštivá obloha. Aspoň, že vše vyšlo mému "zelenému" parťákovi Adamovi a získal stříbro. 

Žihadlo 7C+

        Na Petrohrad jsem se letos dostala poprvé, když v Praze probíhala valná hromada ČHS. Protože to tam moc neznám, mrkla jsem se na pár videí a rozhodla se, že zkusím boulder Žihadlo.

        V prvních pokusech jsem se nedokázala pořádně odlepit od bouldermatky, ale nějak mě ten boulder "chytil" a pokusy vypadaly čím dál "lépe a radostněji". Ustát ten malý stupík se mně však ten den už nepodařilo. Jediný s čím jsem odjížděla, byly prolezený prsty a přesvědčení, že tenhle boulder jen tak nepustím. Tuto sobotu jsem měla příležitost Žihadlo znovu vyzkoušet a k mé velké radosti i VYLÉZT. Když jsem ten pro mě nejtěžší krok udělala (ze spoďáku přehodit nohy nahoru - díky tati za radu), byla jsem tak překvapená, že jsem málem zapomněla lézt dál. Naštěstí závěr dopadl v pohodě.

        Na letošní Padání se bohužel nedostanu, ale už tam mám vyhlídnutý další kousky, jen škoda, že je to z Brna celkem daleko.

        Záčátkem května mě čeká Melloblocco, pak asi Chironico a SP ve Švýcarsku.

Velikonoce na Hvaru

    Po mnoha letech, kdy jsem trávila Veliíkonoce v Ospu, jsem se letos byla "rozlézt" v Chorvatsku na ostrově Hvar. Počasí po celou cestu tam vypadalo tak, že určitě budu dělat všechno možný, jen ne lézt. Takový průtrže mračen jsem dlouho neviděla. Nakonec mrkněte na fotky, jak se počasí dokáže za hodinu změnit.

    Oblast se jmenuje Cliftbase a je přímo nad mořem. Správce Miro nám ukázal ty nejhezší cesty a poradil se vším možným včetně příjmu tekutin. Cesty jsou 30 až 40m vysoké, většinou mírně převislé a obtížnost se pohybuje od 5a až do 8a. Nýty byly pro mě příjemně posazený blízko u sebe, chyty obvykle ostrý od moře a stát se dalo celkem na všem. Dokonce jsme mohli nastupovat cesty a i bouldrovat nad mořem. To jsem si však nechala na příště, moře mělo pouze 14C a to je tak na neoprén.

    Moc se mi tam líbilo a doufám, že se tam co nejdříve vrátím.