ČP BOULDER SLANÝ

Dne 17.3.2012 se konal první závod a rovněž jeden ze dvou nominačních závodů Českého poháru v boulderingu ve Slaném.

Závodilo se v místní tělocvičně základní školy na 8 profilech. Čtyři rovnější a čtyři, které stály na pódiu byly více nakloněné a jeden z toho úplný strop.

Kvalifikací prošlo 15 žen a 25 borců mezi nimiž byl i Martin Stráník či Adam Ondra. Bojovalo se hodinu, mně osobně byla hodina málo. Než jsem se rozkoukala a vylezla dva nejlehčí bouldry, tak bylo 20 minut pryč a na poslední stropový bouldr nezbyl čas. Nakonec jsem ale dala 7 bouldrů na 9 pokusů a to mně stačilo na postup do finále z prvního místa.

Ve finále nás bylo 8 a já lezla poslední. V tělocvičně bylo už po celém dnu svícení slunce nedýchatelno a hrozný teplo. Lezlo se na nových chytech a krásných velkých nových strukturách od aix, makak a dalších. První boulder jsem nedala (škoda, nejvíce se mi líbil, byl přes obliny). Další jsem lezla ve stropu a podařilo se mi ho vylézt prvním pokusem. Ve třetím jsem si myslela, že ani nenastoupím, jak byl nástup blízko žiněnky. Taky mě rozhodčí sundala, že jsem se opřela o něco, co jsem neměla, ale já o ničem nevím. V tomto bouldru jsem spadla, když jsem si přidávala druhou ruku na TOP. Na poslední mi i z důvodu nedávné nemoci i z pokusů na trojce hrozně nateklo a už jsem neudržela oblé lišty. V konečném hodnocení jsem skončila na 4. místě. Přede mnou byla Nelly Kudrová, Karolína Nevělíková a vyhrála Petra Růžičková.

U borců vyhrál Adam Ondra před Martinem a Štěpánem Stráníkovými. 

Climbbeer party 2011

Jedna z podzimních akcí na Flashi (bouldrové stěně v Brně) byl závod pro všechny nad 18 let se zvláštními pravidly. Co boulder - to 50 bodů, co pivo 20 bodů. Pak ještě body za kostým. Ten mně dal zabrat, ale výsledek doufám stál za to! V lezecké části jsem byla o pokusy na top druhá za P. Růžičkovou, ale celkově jsem jasně slavila vítězství!

ČP Ostrava 2011

Na první závody na stěně po dlouhé zdravotní pauze jsem se vydala rovnou na poslední ČP v letošním roce do Ostravy. Baby zase začínaly kvalifikace jako první, a tak jsem v 6 ráno valila vlakem. Trochu ztuhlá jsem absolvovala kvalifikace, kde bylo 8 bouldrů. Šest uvnitř a dva venku. Do finále, které se konalo v obchodním centru Avion Ostrava, jsem postupovala z 5.místa. Ve finále jsem postoupila o jedno místo dopředu v celkovém pořadí, tedy finálně jsem se umístila na 4.místě.

Bouldermania VESEC 2011

V Liberci mám babičku a jezdím sem celkem často, tak proč nepřijet zrovna když se pořádají závody. Sobotní ráno slibovalo nádherný počasí, jen jsem se trochu vyděsila při prezentaci, když okolo nás odnášeli jednoho lezce - nešťastníka, který si pochroumal oba kotníky. Tak jsem si říkala, že polezu jen bouldry s dobrým dopadem. Nakonec jsem v rámci závodního "nadšení" překonávala i sama sebe a na pár highballech se nahoře klepala a přemlouvala ty mrňavý krystalky, aby tu chvilku ještě vydržely na svým místě. Oblast se mně moc líbí, jen si člověk musí zvyknout na to hrubozrno, prsty odchází docela rychle. Dala jsem všechny 4 ženský žolíky (ten jeden mi dal docela zabrat!) a ještě spoustu dalších bouldrů mezi 6B - 7A+. Naštěstí bouldry byly dobře označeny, a tak jsem se mohla rychle zorientovat a najít všechny pěkný bouldry. Ve výsledku jsem závody vyhrála. Moc dík organizátorům, vše bylo jaksepatří, atmosféra byla super. Pokud bude Bouldermania i příští rok, tak určitě dojedu.

Vynucené volno :(

Zranění se lidem nevyhýbají a výjimkou nejsem ani já. Na Mejcupu v listopadu loškého roku jsem odstoupila z finále kvůli bolestem ramene, které jsem si poranila mimo lezení.
Po 6-týdenní přestávce jsem si myslela, že snad už bude vše v pořádku, ale rameno mě při intenzivnějším tréninku přece jen zase začalo pobolívat. Absolvovala jsem sice i první závod ČP v boulderingu ve Flash baru v Brně a 3.místo bez výraznějšího tréninku bylo pro mě až překvapením, ale rozhodla jsem se, že raději absolvuji i podrobnější vyšetření a s tím i vynucenou lezeckou přestávku. Rameno jsem měla trochu posunuté mimo a naštěstí vše spravili fyzioterapeuti a rehabilitace.
Půl roku bez lezení uběhlo díky hodně zkouškám ve škole docela rychle, a tak jsem se už s doufám navždy napraveným ramenem vydala na rozlézacích čtrnáct dní do Arca. Chtěla bych se zase vrátit k závodění, a tak jsem byla ráda, že jsem v Arcu mohla být i u MS a nabrat velkou motivaci být zase "u toho", ne jen jako divák.

ME Innsbruck - Imst

Týden před ME mně volá M. Stráník jestli s nimi nepojedu do Zillertalu. Jo, tedy ráda bych, ale vzhledem k Workshopu Singing rocku a zápisu na předměty do školy, volím odjezd až těsně před závody. Předpověď hlásí zase déšť. Takže do Innsbrucku vyjíždíme vybaveni galošemi, deštníky a množstvím náhradních ponožek. Spíme v kempu v Hall. Ráno máme být v izolaci v 8,50 hod, takže docela brzké vstávání (to tedy nikdy nemusím) a odjezd i s rezervou do izolace. No tedy, kluci tam být měli, ale já jsem tam byla tak nějak navíc. Bokula zjišťuje, že info o tom, že baby lezou až odpoledne nějak nedostal a tak jsem si tam fakt připadala jako akční blázen a proklínala kdekoho!

Bouldry byly postavený na jednom z dvou náměstí uprostřed Innsbrucku, zastřešení měli organizátoři výborně vyřešený jak pro bouldry, tak i pro diváky. Prostě úplně super organizace. Jediné co jsme trochu řešili bylo parkování aut, každou hodinu jsme neměli zapomenout na kasičku :). (Výsledek: Bokula - botička, Marťas - složenka za oknem).

V kvalifikačkách jsem měla o trochu víc štěstí než Martin (21.místo) a postoupila jsem z posledního místa do semifinále. To se lezlo až za den, takže jsme volného dne využily s mamkou k návštěvě Imstu a sledování závodu na obtížnost. Těžko lze popsat super atmosféru, organizaci ...... Áďovo 2.místo jsme slavit ale nemohli, druhý den nás čekaly bouldry.

Semifinále jsem zahajovala a lezla jako první. Je to docela fajn pozice, člověk si může jenom polepšit. První dva bouldry jsem dala úplně v pohodě a u třetího jsem bohužel držela klíčový chyt několikrát po sobě tam, kde nebral, takže nic a čtvrtý bouldr byl opravdu nad moje síly. Nicméně další a další závodnice byly horší než já a výsledné 9. místo na ME je mým nejlepším letošním výsledkem. Měla jsem  opravdu radost, trochu mě sice ta blízkost finále mrzela, ale i tak velká SPOKOJENOST.

Workshop Súlov - Slovensko

Na Workshopu se Singing Rockem  jsem byla poprvé a musím říct, že to podle mého názoru byla velmi povedená akce. Spolu se sestrou Lucií jsem dostala na starosti 6 kvalifikačních bouldrů na Singing bouldr-contest. Úkol nelehký, neb závodníci byli opravdu velmi rozdílné výkonnosti. Štěpán Stráník nechtěl závodit, tak nám s bouldry pomáhal a myslím, že (taky aspoň podle reakcí závodníků) se nám bouldříky podařily. Všechny další přednášky a soutěže byly super, atmosféra jakbysmet, jen pro příště bych trochu víc poprosila meteorology o lepší předpověď počasí :) P.S. To bahno jsem měla snad všude.

Fesťák a MČR

V tradičním termínu a skoro už s tradičním deštivým počasím proběhl na konci srpna v Teplicích nad Metují filmový festival. Letos bylo jednou z doprovodných akcí MČR v boulderingu.

Docela jsem si věřila a měla jsem i natrénováno, takže kvalifikaci, která se lezla  místo ráno (to vstávání nanic bylo super!) až odpoledne jsem v pohodě vylezla 4 bouldry na Flash. Finále se oproti plánu konalo až v neděli dopoledne. Moc mě všechny ty změny nenadchly stejně jako nedostatečné žíněnky, výron v kotníku už jsem takhle jednou zažila a nic moc příjemnýho to není. V prvním finálovém bouldru jsem nedokázala se svou výškou nacpat nohu pod sebe a musela problém  řešit příliš silově. Na dalších bouldrech už jsem se nedokázala dát dohromady a bylo z toho 4. místo. Pro mě teda nic moc. Ale sport je sport.

Street climbing

Foto Bor, Ostaš - foto by Jaroslav Sijka

Léto 2010

Nezvykle velká vedra provázela letošní trochu pozměněný Rock Master. Arco je totiž pořadatelem světového šampionátu v roce 2011 a letošní závod byl pojatý jako PRE EVENT. Termín v půli července se mnohým moc nezamlouvá, ale pořadatelé slíbili, že soutěže se budou konat převážně ve večerních hodinách, takže i při vysokých teplotách to nebude tak zlý. Letošní kvalifikace žen se lezla od 8 hod ráno, což pro závodnice lezoucí na začátku bylo docela v pohodě. Já jsem se dostala na řadu někdy okolo 11 hod a můžu říct, že ve vedru 35 °C ve stínu se fakt moc dobře bouldry nelezou. Nicméně dala jsem jeden boulder, bohužel až na třetí pokus a skončila jsem těsně za semifinálem na 21.místě.

Po závodech v Arcu jsem zamířila po dvou letech do Francie na velmi dobře obsazené bouldrové závody Tout a bloc v Argentiere la Besseé. (Kousek odsud je moc pěkná lezecká oblast Ailefroide. Doporučuji jak bouldristům, tak i vícedélkovým lezcům.) V kvalifikaci je postaveno 42 bouldrů různých obtížnosí. Čas na jejich přelezení je zhruba 2krát  2 hod (závisí na počasí, letos se druhá část zkracovala). Body se přidělují podle počtu přelezů jednotlivých bouldrů. Podařiilo se mně přelézt pár docela těžkých bouldrů, ale nějak jsem nepočítala se zkráceným časem a nezbyl mně nějak čas na několik lehčích bouldrů. Výsledkem bylo 9.místo ze 47 účastnic. Celkem slušný, ale podle mě to mohlo být lepší.

Následující 4 dny jsem strávila ve švýcarské  bouldrové oblasti Magic wood. Teplota tam oproti minulým dost výrazně klesla a nebýt péřovky, tak nevím. V Magicu jsem byla lézt poprvé, takže jsem první dva dny provozovala trochu "bouldrové turistiky", ale ta nakonec taky neuškodí. Z těžších bouldrů jsem začala zkoušet  "Piranju" - 7C/C+, bouldr v mírně převislé stěně po lištách a na konci s delším krokem do oblejší lišty. Dokázala jsem bouldr vylézt na dve části, ale v celku ještě nepustil.

Z Magic woodu jsem jela na letošní poslední Světový pohár v Mnichově. Závody se konaly na olympijském stadionu při outdoorovém festivalu. Poprvé v letošním roce jsem byla v semifinále a celkově jsem skončila na 19.místě.

Melloblocco 2010, SP Greifensee

           Déšť, přeháňky, fialová barva trička a přes 2000 účastníků, včetně těch nejznámějších jmen bouldristů z celého světa. Tak by se dalo ve stručnosti charakterizovat letošní Mello. Po pátku a sobotě to vypadalo, že víc než lezení se budu věnovat sušení bouldrů. Nakonec se mi podařilo vylézt 3 "žolíky" a tím pádem být i účastnice slavnostního vyhlášení. Dost mě mrzí ještě další 2 žolíkové bouldry, u kterých jsem padala těsně pod Topem.

           V rámci přesunu na SP ve Švýcarském Greifensee jsem měla v plánu si zalézt v některé z bouldrových oblastí. Volba padla na Magic Wood. Lezení jsem, ale kvůli dešti a promočeným bouldrům, musela vyměnit za odpolední procházku a pouhou obhlídku všech TOP- bouldrů v Magicu. Fakt škoda, ale už se na ně těším!

           O prvním letošním svěťáku se mně tak nějak ani moc psát nechce. Totálně jsem to pokazila a náladu jsem měla asi jako ta týdenní deštivá obloha. Aspoň, že vše vyšlo mému "zelenému" parťákovi Adamovi a získal stříbro. 

Žihadlo 7C+

        Na Petrohrad jsem se letos dostala poprvé, když v Praze probíhala valná hromada ČHS. Protože to tam moc neznám, mrkla jsem se na pár videí a rozhodla se, že zkusím boulder Žihadlo.

        V prvních pokusech jsem se nedokázala pořádně odlepit od bouldermatky, ale nějak mě ten boulder "chytil" a pokusy vypadaly čím dál "lépe a radostněji". Ustát ten malý stupík se mně však ten den už nepodařilo. Jediný s čím jsem odjížděla, byly prolezený prsty a přesvědčení, že tenhle boulder jen tak nepustím. Tuto sobotu jsem měla příležitost Žihadlo znovu vyzkoušet a k mé velké radosti i VYLÉZT. Když jsem ten pro mě nejtěžší krok udělala (ze spoďáku přehodit nohy nahoru - díky tati za radu), byla jsem tak překvapená, že jsem málem zapomněla lézt dál. Naštěstí závěr dopadl v pohodě.

        Na letošní Padání se bohužel nedostanu, ale už tam mám vyhlídnutý další kousky, jen škoda, že je to z Brna celkem daleko.

        Záčátkem května mě čeká Melloblocco, pak asi Chironico a SP ve Švýcarsku.